Včelkoinjekce

Maminka čekala asi s tříletým dítkem v čekárně na očkování a snažila se synka připravit na to, že ho to trochu bude bolet: „Paní doktorka ti dá injekci, to si asi nepamatuješ, už jsi ji dostal. A nic hrozného to nebylo, jen to maličko štípne – víš, jak tě v létě štípla vosa.“

To se klučíkovi samozřejmě nelíbilo, ale maminka vystihla správný okamžik a připomněla mu, že dali obklad, pofoukali nohu a bylo to. Injekce sice taky štípne, ale pak už nebolí, takže od té vosy to vlastně bylo horší.


Klučíkovi se do ordinace sice moc nechtělo, ale rozhodně tam nešel s očekáváním, že se nic nebude dít, neskončil s otevřenou pusou, jak ho všichni zradili, nemusel lítostí plakat, nemusel si odnášet zradu do dalších zkušeností.

Měl dobrý zážitek, že překonal sám sebe, maminka mu nelhala, zvládli to spolu a on za statečnost ještě dostal odměnu. A rozhodně měl o čem vyprávět.

„Jako klinická psycholožka pomáhám rodičům překonávat vývojové, psychické i emoční obtíže dětí; efektivně zvládat výchovu rozumem i srdcem.“ Příběh o mně si přečtěte tady >>