Uspávat, neuspávat?

Eva nechce usínat sama. Je jí pět let, naléhá na to, aby maminka byla u ní a počkala, než usne. Chce, aby seděla hned u ní, ne aby byla opodál, natož aby odešla nebo si někam odskočila.

Když maminka nesouhlasí, začne plakat, odmítá zůstat v posteli, opakovaně chodí do obýváku za rodiči, má hlad, pak zase žízeň, chce se jí na záchod.

Maminka jednou týdně chodí cvičit, a když ukládá Evu tatínek, usne sama, nemá s tím problém, nevrací se.

 

 

A pak tu máme Oldu. I jemu je pět let. Bojí se jít spát, jak říká. Chce mít otevřené dveře, rozsvícenou lampičku, sám neusne. Snaží se se, ale nejde mu to, za hodinu a i za dvě přijde za maminkou, že nemůže spát. Nejvíc mu pomže, když si k němu maminka lehne, pak usne za chvilku. Někdy ji ale v noci hledá, natahuje po ní ručky.

Vedle sebe ji nenajde, tak ji jde hledat. Když ho maminka uloží, spokojeně usne a spí až do rána.

Dvě děti, zdánlivě podobné příběhy. Olda ale zjevně má problém, na maminku nic nezkouší, nebo jen někdy a něco. Rodiče procházejí rozvodem, často vidí maminku uplakanou. Chtěl by jí pomoct. Bojí se o ni. Někdy ani nechce jít do školky, radši by byl s ní.

Naopak Eva si prosazuje své přání. Chce, aby bylo po jejím. Rodiče vědí, že usne sama, tedy tatínek. Maminka se od ní nechá manipulovat.

A teď přichází otázka – uspávat, nebo neuspávat? Není jedna odpověď, nebude jeden názor, někdo se mnou bude souhlasit, jiný se rázně vymezí.

Nejsem pro uspávání, stejně jako nejsem pro to, aby děti spaly v posteli rodičů (kromě pomazlení ráno nebo při nemoci). Proč by se měly učit, že spánek za ně zařídí někdo jiný?

Olda je zasažený rodinnou situací, nejspíš má strach a nejistotu, je sám ve tmě se svými obavami a neví, jak s nimi naložit. Olda potřebuje pomoct, ale uspávání není příčina potíží, je to jejich projev.

Řešit tedy především to, jak to zařídit, aby sám usínal, považuji za nešikovné. Nejdřív je třeba, aby se mohl zklidnit, pak může začít usínat sám. Zklidněním nemyslím léky, ale pokud možno řešení situace.

Eva potřebuje jasně nastavit pravidlo, jak bude probíhat předspánkový rituál. Když se maminka obrní a odhodlaně rituál změní, Eva se přizpůsobí.

Uspávání dětí je poslední dobou silný trend, rodiče to považují mnohdy za samozřejmost. nedávno rodiče osmiletého chlapce popisovali, jak syn spí s nimi, protože nechce spát ve své posteli. Zkoušeli mu to nařídit? Ne, to je zatím nenapadlo.

Setkávám se s názory, že když dítě chce, aby s ním rodiče byli před spaním, je to jeho potřeba a měla by se respektovat.

Aha, takže dítě, které nechce do školky nebo do školy, má být doma?

Podle mě je někdy obrovský rozdíl mezi tím, co dítě chce, ale co z výchovného a také z vývojového hlediska potřebuje – a od toho jsme rodiče, abychom mu pomohli dobře se vyvíjet.

„Jako klinická psycholožka pomáhám rodičům překonávat vývojové, psychické i emoční obtíže dětí; efektivně zvládat výchovu rozumem i srdcem.“ Příběh o mně si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.