Vždyť je vychováváme stejně!

„Co s ním?“ ptají se rodiče na osmiletého Pavlíka.

Diskutujeme o tom, že Pavlík potřebuje pevnější hranice. Nechá se přemlouvat, aby psal úkoly, ráno se někdy sám ani neoblékne a maminka to vzdá, protože potřebuje být včas v práci, tak mu pomůže. V jídle se často rýpá. Moc neposlouchá.

Rodiče mu všechno pěkně vysvětlují, maminka s ním má svatou trpělivost. Pavlík něco provede a maminka ho mile napomene „Pavlíku, to nedělej, ano?“ Tatínek jedná podobně.

Obdivuji rodiče za jejich trpělivost. Rodiče nechápou, co tím myslím.

„Dceři je jedenáct, vždycky všechno dělala vlastně sama, ani nevíme, že chodí do školy, ráno vstávala sama od první třídy,“ říká tatínek.

Maminka si povzdychne. „Nevím, co děláme špatně, vždyť je vychováváme stejně.“

A v tom to bude.

Nejde vychovávat sourozence stejně.

Už jen tím, že když se narodí druhé dítko, má staršího sourozence. I ten mladší sourozenec o sedm a více let, o nichž se říká, že jsou to znovu jedináčci, mají staršího sourozence.

Věřte, že je veliký rozdíl mezi tím, jestli vychováváte holčičku, nebo klučíka.

A také velikánskou roli hraje povaha dítěte. Nemůžu si nevšimnout, že ve většině rodin je jedno dítko po jednom rodiči a druhé více po druhém – i to hraje zásadní roli. Neříkám, že to tak je, jen si toho všímám.

Rodičům se moc nechtělo, ale zkusili na Pavlíka jít přísněji. Úkoly psal sám. Ráno se musel vypravit sám – poučil se, když do školy dorazil podruhé pozdě a dostal poznámku (rodina to měla snazší, protože do školy mohl dojít sám, horší je to pak na vesnicích, kde už nejde autobus a do školy je to pár kilometrů).

 

Výhoda byla, že Pavlík měl zdravý základ a chtěl být velký, takže se snažil (pak jsou děti 9 až 10 let, které vyloženě chtějí být malé, nemít povinnosti, odpovědnost – tam to je oříšek) a za pár měsíců nastala krásná proměna.

Rodiče se hodně natrápili, protože se báli, aby mu neublížili, ale když viděli, že Pavlík je stále šikovnější a daří se mu, získali odvahu a vydrželi.

„Jako klinická psycholožka pomáhám rodičům překonávat vývojové, psychické i emoční obtíže dětí; efektivně zvládat výchovu rozumem i srdcem.“ Příběh o mně si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.